Vítejte na mém Radusfka blogu...

Zklamání

8. března 2007 v 13:08 | Radusfka |  Sebrané básně

E. B. Lukáč

Bílá je poupě v polosnu.
Ústa svá ke tvým přitisknu.
Černá jsou oči jako noc.
Spěchejte, lidé na pomoc.
Šedá je soumrak severní.
Nevěrná jsi? Já nevěrný.
V rudé se krev i pomsta klene.
Dřív na to nikdo nevzpomene.

Klášter

Skryj dnes ten úsměv svůj,
ten bujný, rozpustilý,
v dlaň, jako když kryješ pláč!
Vím, kdyby sebevíc tvé oči hovořily
svým žárem nejsladším -
temná hloubka jich vždy se svým
mračnem pílí, by z něho vyšlehnout
v ráz mohla nenávist.
A chmurná bytost tvá je klášter s věčným stínem.
Sad v plném květu je.
A přece šílí až tou vnitřní prázdnotou.

Srdce

Roztálo srdce v ohni vášní
a v ohni bolestí a vzdoru
a škváry citů vrhl jsem v popel,
ty škváry, které v kovu zbyly.
A srdce pod ranami zmdlelé,
jež krýt jsem nemohl žádným štítem
- teď ve štít samo proměněno
a tisíc ran se o ně tříští.

A.S. Puškin : Morfeovi

Morfee, zhasni nad mým ložem
a blaženým snům požehnej.
Nešťastnou láskou jsem tak zmožen,
alespoň v noci mír mi přej.
Zruš ortel oněch strašných vteřin,
na pár chvil zbav mě paměti,
vrať mi zas vroucí objetí,
ať alespoň v spánku v štěstí věřím.
Až opustíš mě za rozbřesku,
až zvedneš se z mých spících řas,
ať ve dne nevím o svém stesku
a v noci lásku potkám zas.

A.S. Puškin : Útržky

I.
Zamlkle sedím před tebou,
marně se trápím, marně soužím,
marně se dívám na tvář tvou.
To stejně ústa nevyřknou,
co říká cit a po čem toužím.
II.
Mám v očích slzy, v srdci žár
a utichá ten žár a zchladá
a na kámen má slza padá.
A msta za tvou zradu
ti nastaví vstříc jen úsměv -
a pochopíš brzy, že sám tento
úsměv stál bolesti víc
než všechny tvé vzdechy a slzy.
III.
Hořel v nás jeden žár, slastný a neustálý,
jak touhy zmíraly a znovu procitaly,
jihl jsem - přitom však ve zrádných tmách, já lhář,
viděl jsem prajinou, milou a drahou tvář
a naplnil mě stesk a žal, jenž nepomine,
a horká ústa má šeptala jméno jiné.

Má první lásko

Má první lásko, v hříchu počatá,
zrozená v bolestech a kletbou křtěná,
hned v dětství zemři, zbav se života,
když chová tě zlá žena.
Neklidná touho, v níž žár ze mě je,
usni a ráj si hledej v umírání,
vdechni mě, vždyť ty výš než tvoje naděje
dala ses do létání.
A vy, má slova, v nichž řeč srdci dám,
schovejte šperk, jejž nikdo necení,
vždyť v očích, pro něž z lásky umírám, je bez ceny.
Ať v slovech zazní lásku touze dej,
mou pravdu kyň, až pouta popraskají,
mé nářky hrubým uším nešeptej,
když tolik pohrdají.
A ty , jež o mě nedbáš, bez pohnutí,
s úsměvem přihlížej mé tragédii,
v triumfu veď si, co ti otrok nutí,
ač láme si tím šíji.
Když pohrdání však či příkoří
nebesa pohne k spravedlivé mstě,
ať odpírá jí, i když zahoří,
ten, koho tolik chce.

František Halas : Osud

Nespí-li dosud dlaně tvé
pro poslední mé sevření
dnes sepni je jak za mrtvé
nad nimiž anděl kamení.
Jen jiné postavení hvězd
ve výškách černé vznešenosti
nám dalo jinam kvést
do mrazů konečnosti.
Sepni své ruce a pros za nás
ať noc dětí je nám dána
když sám si stýská každý z nás
a láska pláče nerozdána.

Negativ

Daleké dlaně padají na mé oči.
Chodím kolem keřů. Planých.
Chodím kolem zapadaných míst.
Jak je mladý.Krásný.
Bojíš se ho. Mlčíš. Zima.
On stojí. Ptáci se slétají.
Negative těch nocí.
Nevěra (sobě i tobě)
Marná a laskavá slova,
smíš říkat, kdy jen chceš,
ústy však po proudu plovat
znamená : Neuhneš
sladkému jezu, v němž cítíš
ty se mnou tu tmu a z ní
jak jediné oko svítí náš život nenaplněný.
Je snadnější žít i spávat, milovat,
nechtít nic víc než brát, co jiný ti dává,
jak země jen, aniž to ví.
Bez viny může jen čekat a zůstat,
jaká je, než ty
jak večerní řeka
svých břehů dozraješ.

Holubice

Sedá k ránu na posteli,
bez citu,
zpívejte pro ni, chlapci,
na modrých stráních
kvetou bezy
a polibky jsou neslyšné bez dechu.
Černá holubice, už chápu, proč tvé oči
jsou mrtvé perlorodky,
matko něžných.

Jan Skácel : Píseň o nejbližší vině

Je studánka a plná krve
a každý z ní už jednou pil
a někdo zabil, i když prve
a kdosi strašně ublížil.
A potom mu to bylo líto
a do dlaní tu vodu bral
a prohlížel ji proti světlu
a moc se věru celý bál.
A držel, ale neudržel
tu vodu, v prstech, bože můj
a v prázdném lomu kámen lámal
a marně prosil : Kamenuj!
A prosil, ale neuprosil
a bál se, ale neubál
a studánka je plná krve
a každý u ní jednou stál.

Jan Skácel : Rozchod

Jsme sami,
jako by nám někdo ublížil.
Marně po kapsách hledám,
co bych ti mohl dát.
Ale to není bolest, podle mojí chutě
a v hájích při Moravě
jinačí konce bere láska.
Pod lesem pádil listopad
jak jelen bez hlavy.
Tělo měl huňaté a vyválené v listí.
Padalo v lese habrovém, bez stenu
kroužilo a jelen bez hlavy pod lesem
hnal se na tenkých nohách tryskem.
Běžel a běžel,v polích uháněl,
krev na slabinách, hlavu uťatou.

Vítězslav Nezval : V září

Podzim už platí listím
svou útratu.
Je konec láskám, konec nenávistím,
podzim už platí listím a není návratu.
I ze tvých očí padá
cosi jako list.
Je pustý park, je zpustlá promenáda,
z tvých očí slza padá
a listí z ptačích hnízd.

Hermann Hesse : Příliš pozdě

Starodávně jak dřív se o pilastry
opírá zámek.
Fialové astry jen zbloudile a vratce sem a tam
obletí motýl pozdní,
a ze záhonů prozní,
že příliš pozdě přišel jsem.
A z balkonu se zavinuta v šláři,
pohledem hrdým v posmutnělé tváři
královna na mě dívá úkosem,
rukou chce pokynout z přítmí -
však nemůže odpustit mi,
že příliš pozdě přišel jsem.

Herman Hesse : Motýl ve víně

Opilý oddává se své sladké smrti
motýl, jenž do sklenky vína mi zaletěl.
Zmítá se ochable, jako by umřít chtěl,
až teprve prst můj mu zabrání v utonutí.
Tak tvůj pohled mé srdce vždy oslní a bodne,
že slastně ve víně tvého kouzla se topí,
je ochotno zemřít, opilé do němoty,
když pokyn tvé ruky můj osud
nerozhodne.

Antonín Sova : Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.
Proč tak pozdě? Řekl jsem k ní.
Poslední slunce na síti, zvony mi v mlhách umlkly,
jsou ptáci v travách ukryti,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a
všecko planou je už hrou.
Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví.
Vás tenkrát z jara čekal jsem.
V obzoru modrý zvučel jas.
Já napjal struny z paprsků,
by echem chytl se v nich váš hlas.
Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
A pod jakými zeměpásy?
Nuž rcete, čí jste jaro žila?
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
Má duše marně toužila tím tichem uděšena.
A teď! Kdy nevzpomněl jsem snad,
vše se tu chystám zanechat,
na plavbu bych se vydal rád,
proč jdete vadnout na můj sad?
Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
chci odplout sám a poslouchám
podzimu pohádkové hlasy,
jdu hledat nové království.
Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Antonín Sova : Rozhovor

Viď, že jsi vraždil kdysi,
že tak mne hladíš?
Žes v duši shořel čísi,
že jak led chladíš?
Divokou láskou, mládím
jsem vskutku vraždil jednou.
Proto se zdá, že hladím
teď lhostejnou rukou a lednou.
I děla : Tebe tak znáti, jak jsi,
to srdce mé zkusí.
Někdo se přec smilovati,
nad tebou, ubohý, musí.

Antonín Sova : Smutná vášeň

Patří už jinému.Ale to láká
ke hříchu svést.
Západ se v krvavých záblescích smráká
nad temnem cest.
Ukradnout vášeň, již poznal jiný,
jenž netuší.
To horečné tajemství něčí viny
mít na duši.
Za nocí, za dnů co žádost hoří,
plá smyslů hra.
Kdos tělo již urval a duchu se koří
a láska zrá.
Poslouchat jednoho, s klidným čelem
se jeho zdát.
A druhého s vášní divokých šelem
milovat.

Viktor Dyk : Bázlivá

Žel, to jsem viděla, co lidé láskou zvou,
smrtelný zápas egoismů dvou,
jež nepřejí si více ani míň
než Má buď! Můj buď! Ne-li zhyň!
A já přece čekala den, týden, měsíc, rok.
Po měkké pěšině, že půjde, dobrý krok,
že z dálky modravé se kdosi objeví,
jenž srdce dobré má a dobré úsměvy.
A já o jiné lásce snila jsem,
jež život nebere, leč život dává.
Snila jsem tolik nedočkavá
a procitla jsem ze sna úžasem.
Je pusto, pozdě. Polekaná jdu,
po pěšině jdu v slunce západu,
neb viděla jsem v prachu šedých cest,
co láskou zvou, a ne co láska jest.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama